Kutná Hora – 6. neděle po Zjevení Páně.

12. 2. 2006

Petr Turecký

Introit

J 5:21 Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.

První čtení

^{Numeri 5:1}  Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

2  "Přikaž Izraelcům, ať vyhostí z tábora každého malomocného, každého, kdo trpí výtokem, i každého, kdo se znečistil při mrtvém.

3  Vyhostíte osoby jak mužského, tak i ženského pohlaví, vyhostíte je ven za tábor, aby neznečišťovaly tábory těch, uprostřed nichž já přebývám."

4  Izraelci tak učinili a vyhostili je ven za tábor. Udělali to tak, jak mluvil Hospodin k Mojžíšovi.

Druhé čtení

Matouš 8:1 Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy.

2 Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit."

3  On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství.

4  Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."

Kázání (rodinné s dětmi)

Určitě jsme už každý zažili v životě pocit bezmoci, kdy jsme se museli na někoho spolehnout.

Já jsem zrovna minulý týden upadl do bezmoci, protože mi křuplo v zádech a nemohl jsem se najednou pohnout. Člověk si v takové chvíli připadá divně. Mám naštěstí hodnou ženu a ta mi pomohla do postele. Otevřela také dveře, aby za mnou mohla paní doktorka.

A teď si představte, že by mi žena řekla, hmm – já teď nemůžu, musím si malovat nehty! Potom si musím vytrhávat obočí a pak jdu do kadeřnictví – jsem objednaná už týden, stojí to spoustu peněz, večer jsem pozvaná do společnosti, tak až přijdu pozdě v noci, tak se o tebe postarám.

Máme tu tedy dva způsoby chování. Moje žena je hodná, tak mi pomohla, vím, že se na ni můžu spolehnout.

Představte si, že by vám všichni tvrdili, že o druhé lidi se nemáte starat, že když budete na druhé příliš brát ohled, tak sami ničeho nedosáhnete. Ohledy vás budou zpomalovat. Člověk potřebuje vydělávat peníze, pečovat o sebe, věnovat se koníčkům, dívat se na televizi... Starat se o druhé? Na to není čas.

Znáte takové chování? Řekl bych, že asi ano. Dokonce mám přátele, kteří si myslí, že tento druhý způsob chování je ve společnosti ten běžnější. Takovému životnímu postoji se říká cizím slovem skepticismus. Takových skeptiků je taky hodně. Skeptik si často myslí, že společnost jde stejně do háje, že se špatnou a zkaženou lidskou duší (morálkou) nedá už nic dělat. A tak si skeptik sedne do kouta a chová se nakonec jako ten, kdo si hrabe jen pro sebe. Výsledek je stejný.

V dnešním příběhu jsme slyšeli, že J jedná jinak. Jak?

Často čteme a vyprávíme příběhy o J, a tak můžeme – máme svobodu jednat jinak, než jak jsme teď slyšeli. Dnes jsme si četli příběh o uzdravení malomocného. Je to příběh, který nám má dát sílu, abychom se mohli chovat také jako J.

Činit zázraky? Vyčarovat něco? Třeba zámek s princeznou? Myslíte, že ten příběh je o takovém čarování?

Evangelista Mt tento příběh vypráví hned po té, co J kázal lidem – širokému zástupu lidí – na hoře. Odehrává se po tzv. „Kázání na hoře“. J kázal o tom, že právě ti, kteří trpí, budou potěšeni; ti, kteří touží po spravedlnosti budou nasyceni; milosrdní – ti, kteří rozdávají milosrdenství – pomáhají druhým – oni sami dojdou milosrdenství. J říkal lidem, jak se mají chovat, aby byli opravdu lidmi. Mají konat dobré skutky, i kdyby se situace zdála strašlivá a vše se zdálo zbytečné. Naše dobré skutky tu jsou pro to, aby byly světlem ostatním a ti mohli za nimi spatřovat Boží spravedlnost.

J všechny také ubezpečoval, že nepřišel jako buřič, který chce zničit vše předešlé, jak to známe z válek. Přišel naopak naplnit zákon, v nějž věřili všichni Židé. V Izraeli té doby se milosrdenství konalo hodně na odiv. To J odmítal. Když někdo dal peníze mrzákovi, chtěl, aby to všichni věděli. Aby ho za to chválili, a byl tak slavný. J učil, že když uděláme dobrý skutek, neměli bychom chodit a všem vykládat, jak jsme hodní, jak jsme dobří. Bůh náš skutek vidí a to je důležité. Naše činy – to je naše ovoce. Člověk je jako strom a vydává různé plody. Podle nich se teprve dá poznat, jaký člověk ve skutečnosti je.

J vyprávěl učedníkům a zástupům ještě mnoho dalších věcí.

Příběh o uzdravení malomocného je důkazem, že to J myslel vážně. Sám nám dal totiž svým jednáním příklad. Co se tam vlastně stalo?

Šel z hory a zástupy šly s ním. Bylo to trochu jako v dávných dobách, když Mojžíš obdržel desky zákona od Hospodina, stejně tak J sestupoval s hory. Byl J sám? Ne - šlo s ním velké množství lidí.

Pozor! Nyní se bude něco dít, říká Mt. Budeme svědky něčeho důležitého. Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.". K J-ovi si dovoluje přistoupit malomocný! (Nedávno jsme si vyprávěli o ženě Kananejské. Jaká to byla drzost, že příslušnice zvrhlého národu se prodrala k J a chtěla od něj pomoci! Stejně tak malomocný.) Malomocenství, to tehdy znamenalo zavržení. Zavržení nejen lidmi, ale samotným Bohem. Dokonce se malomocenství pokládalo za Boží trest. Lidé spekulovali nanejvýš nad tím, co zlého musel dotyčný udělat, že si zasloužil takovou hroznou nemoc. Představte si, že byste nad nemocným kamarádem vymýšleli různé příčiny jeho nemoci, tím byste mu asi nepomohli.

Myslíte, že J, když uviděl toho malomocného řekl – kliď se mi z očí, jsi hříšník, s tebou nechci mít nic společného! Asi ne. Já si ale umím představit hodně lidí,kteří by to udělali. Řekli by si: taková nemoc – ten musel tolik hřešit (udělat tolik špatného), že nemoc je určitě spravedlivý trest! Kdoví co udělal! Nebo by řekli – kdoví, co udělali jeho rodiče, že ho Bůh takhle postihl. Nebo, kdoví, jak se provinil v minulých životech. A probíralo by se to ze všech stran...

A jaké by bylo ovoce z takového jednání? Mnoho slov. Jeho nemoc je určitě spravedlivá.

A tenhle nemocný Padl před ním... Ježíš sám od sebe neudělal zázrak, nechce ukazovat divy, svou nadpřirozenou moc. J není kouzelník, který by říkal, podívejte! Teď budu čarovat!

Je to malomocný touží po očištění. Nejvíc jej trápilo osamocení, opuštění vyloučení od Boží tváře, říká se tomu kultická nečistota. Touží po odpuštění, po smíření. Nejde mu na prvém místě o vyléčení fyzické. Malomocný potřebuje ujištění, jistotu, že přece jen Bohu patří. Jeho život má hodnotu i v Božích očích.

Musel to být strašlivý pocit – představte si člověka, který najde víru, získá posilu, přátele a najednou se mu stane něco takového. Společenství jej odvrhne, protože v pravidlech hry je něco, kvůli čemu je vyloučen. Tyto věci se dějí dodnes. Každý z nás asi někdy zažil pocit, že jej ostatní vyloučili. Kamarádi, rodina, práce. V náboženství je to mnohem horší, protože to se dotýká nejvnitřnější oblasti života člověka. Nejvíce je to patrné na lidech, kteří jsou odvrženi nějakou sektou a pak vlastně přijdou o všechno. Často o rodinu, samozřejmě o přátele... takové vyloučení může vést k vážnému psychickému onemocnění, nebo k sebevraždě. Člověk se stává vyhnancem.

Takhle poznamenaný člověk je pak vděčný za každého, kdo se k němu nepostaví zády. (V sektě jej odvrhli, mimo sektu se mu smějí, že tam lezl) Ten, kdo je na dně, nemá už nic, a tak vlastně nemá, co ztratit. A tak poznává, že J je poslán samotným Bohem, protože kdo jiný může dát takovou mocnou naději?

Malomocný je ten, který nemá co ztratit. Srovnejme se s ním. My jsme ti, kteří něco mají. Ale možná je to jen náš pocit. Co vlastně máme?

J vstupuje do osamocení malomocného, prolamuje bariéru. Rozmlouvá s ním. Chce mu pomoci. To, co také malomocnému pomáhá je odvaha, že jako ten, který už nemá nic, do toho jde znovu. Na nic se neodvolává, jen na chtění J. Neodvolává se na nějaké kličky v zákoně, nechce se nějak podfukem dostat k vyléčení. Zcela se vydává do rukou J.

On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství.

J se k malomocnému sklání, neutíká od něj, nenechává na něj dopadnout hole někoho ze zástupu, je pohnut lítostí – tak nám ten příběh zachoval evangelista Mk. Dokonce se J malomocného dotkl rukou – tím se přímo provinil židovskému zákonu – sám se provinil. A měl by se tedy sám očistit. J sestupuje až k tomu nečistému, sám si o něj špiní ruce a – malomocný je najednou čistý. Není už potřeba nějakých dalších rituálů. Tato nevídaná událost ale musela vzbudit spoustu závisti a nechuti. Proč? Protože se tu porušila pravidla. Malomocný byl přece nečistý a nikdo se ho nesměl dotknout!

Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."

J nechtěl být slavný, tak jak to známe ze současnosti. Neuzdravoval proto, aby si o něm lidé říkali, že je zázračný léčitel a on by z toho měl hodně peněz. Navíc to viděla spousta lidí. J chtěl ukázat, co je nejdůležitější. Nepřišel pro to, aby všechny uzdravil fyzicky jako lidový léčitel, ale aby nabídl novou blízkost, naději, přišel smířit lidi s Bohem.

Kněz byl ten, který měl pravomoc posoudit, zda je nemoc skutečně zhojena.

Mělo se to stát na svědectví – to zn. na svědectví celého Izraele – protože kněží zastupovali celý Izrael. Tito – řekli bychom státní hodnostáři se tak mohli setkat s J mocí. Celý Izrael najednou mohl vědět, že přichází Ten, který dává novou naději. Ten, který je poslán přímo od Boha.

J moc není jako nějaký přírodní zákon, ale přemáhá zlo v těch, kdo se vydávají J slovu jako pravému slovu. Pomáhá tam, kde je vítán – naopak Mt popisuje, jak v okolí svého domova neučinil J žádné mocné skutky kvůli nevěře lidí (Mt 13,57).

Pomáhá těm, kteří věří. Pomáhá nám žít život, který je bohatý a radostný. J se slitovává nad lidskou ubohostí. Dává naději nám všem, že nejsme sami.

Děkujeme, že se můžeme spoléhat na tvoji moc, na tvé milosrdenství. Děkujeme, že nás učíš, jak se máme chovat k sobě navzájem. Upravuješ naše vztahy, dáváš nám poznat, co je důvěra, co je láska – pomáháš nám je nacházet kolem sebe a vytvářet je. Amen.

Poslání

CEP John 7:18 Kdo mluví sám za sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je pravdivý a není v něm nepravosti.