Kutná Hora – 6. neděle po Zjevení Páně. 12. 2. 2006 Petr Turecký
Introit
J 5:21 Jako
Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce.
První čtení
Numeri 5:1 Hospodin
promluvil k Mojžíšovi:
2 "Přikaž Izraelcům, ať vyhostí z tábora každého
malomocného, každého, kdo trpí výtokem, i každého, kdo se znečistil při mrtvém.
3 Vyhostíte osoby jak mužského, tak i ženského
pohlaví, vyhostíte je ven za tábor, aby neznečišťovaly tábory těch, uprostřed
nichž já přebývám."
4 Izraelci tak učinili a vyhostili je ven za tábor.
Udělali to tak, jak mluvil Hospodin k Mojžíšovi.
Druhé čtení
Matouš 8:1 Když sestoupil z hory, šly za ním velké
zástupy.
2 Tu k němu
přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě
očistit."
3 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci,
buď čist." A hned byl očištěn od svého
malomocenství.
4 Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal!
Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
Kázání (rodinné
s dětmi)
Určitě jsme už každý zažili v životě pocit bezmoci, kdy
jsme se museli na někoho spolehnout.
Já jsem zrovna minulý týden upadl do bezmoci, protože mi
křuplo v zádech a nemohl jsem se najednou pohnout. Člověk si v takové
chvíli připadá divně. Mám naštěstí hodnou ženu a ta mi pomohla do postele. Otevřela
také dveře, aby za mnou mohla paní doktorka.
A teď si představte, že by mi žena řekla, hmm – já teď nemůžu, musím si malovat nehty! Potom si musím
vytrhávat obočí a pak jdu do kadeřnictví – jsem objednaná už týden, stojí to
spoustu peněz, večer jsem pozvaná do společnosti, tak až přijdu pozdě
v noci, tak se o tebe postarám.
Máme tu tedy dva způsoby chování. Moje žena je hodná, tak
mi pomohla, vím, že se na ni můžu spolehnout.
Představte si, že by vám všichni tvrdili, že o druhé lidi
se nemáte starat, že když budete na druhé příliš brát ohled, tak sami ničeho
nedosáhnete. Ohledy vás budou zpomalovat. Člověk potřebuje vydělávat peníze, pečovat
o sebe, věnovat se koníčkům, dívat se na televizi... Starat se o druhé? Na to
není čas.
Znáte takové chování? Řekl bych, že asi ano. Dokonce mám
přátele, kteří si myslí, že tento druhý způsob chování je ve společnosti ten běžnější.
Takovému životnímu postoji se říká cizím slovem skepticismus. Takových skeptiků
je taky hodně. Skeptik si často myslí, že společnost jde stejně do háje, že se špatnou
a zkaženou lidskou duší (morálkou) nedá už nic dělat. A tak si skeptik sedne do
kouta a chová se nakonec jako ten, kdo si hrabe jen pro sebe. Výsledek je stejný.
V dnešním příběhu jsme slyšeli, že J jedná jinak.
Jak?
Často čteme a vyprávíme příběhy o J, a tak můžeme – máme
svobodu jednat jinak, než jak jsme teď slyšeli. Dnes jsme si četli příběh o
uzdravení malomocného. Je to příběh, který nám má dát sílu, abychom se mohli
chovat také jako J.
Činit zázraky? Vyčarovat něco? Třeba zámek
s princeznou? Myslíte, že ten příběh je o takovém čarování?
Evangelista Mt tento příběh
vypráví hned po té, co J kázal lidem – širokému zástupu lidí – na hoře. Odehrává
se po tzv. „Kázání na hoře“. J kázal o tom, že právě ti, kteří trpí, budou potěšeni;
ti, kteří touží po spravedlnosti budou nasyceni; milosrdní – ti, kteří rozdávají
milosrdenství – pomáhají druhým – oni sami dojdou milosrdenství. J říkal lidem,
jak se mají chovat, aby byli opravdu lidmi. Mají konat dobré skutky, i kdyby se
situace zdála strašlivá a vše se zdálo zbytečné. Naše dobré skutky tu jsou pro
to, aby byly světlem ostatním a ti mohli za nimi spatřovat Boží spravedlnost.
J všechny také ubezpečoval, že nepřišel jako buřič, který
chce zničit vše předešlé, jak to známe z válek. Přišel naopak naplnit zákon,
v nějž věřili všichni Židé. V Izraeli té doby se milosrdenství konalo
hodně na odiv. To J odmítal. Když někdo dal peníze mrzákovi,
chtěl, aby to všichni věděli. Aby ho za to chválili, a byl tak slavný. J učil, že
když uděláme dobrý skutek, neměli bychom chodit a všem vykládat, jak jsme hodní,
jak jsme dobří. Bůh náš skutek vidí a to je důležité. Naše činy – to je naše
ovoce. Člověk je jako strom a vydává různé plody. Podle nich se teprve dá
poznat, jaký člověk ve skutečnosti je.
J vyprávěl učedníkům a zástupům ještě mnoho dalších věcí.
Příběh o uzdravení malomocného je důkazem, že to J myslel
vážně. Sám nám dal totiž svým jednáním příklad. Co se tam vlastně stalo?
Šel z hory a zástupy šly s ním. Bylo to trochu
jako v dávných dobách, když Mojžíš obdržel desky zákona od Hospodina,
stejně tak J sestupoval s hory. Byl J sám? Ne - šlo s ním velké množství
lidí.
Pozor! Nyní se bude něco dít, říká Mt.
Budeme svědky něčeho důležitého. Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním
na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.". K J-ovi si dovoluje přistoupit malomocný! (Nedávno jsme si vyprávěli
o ženě Kananejské. Jaká to byla drzost, že příslušnice zvrhlého národu se
prodrala k J a chtěla od něj pomoci! Stejně tak malomocný.) Malomocenství,
to tehdy znamenalo zavržení. Zavržení nejen lidmi, ale samotným Bohem. Dokonce
se malomocenství pokládalo za Boží trest. Lidé spekulovali nanejvýš nad tím, co
zlého musel dotyčný udělat, že si zasloužil takovou hroznou nemoc. Představte
si, že byste nad nemocným kamarádem vymýšleli různé příčiny jeho nemoci, tím
byste mu asi nepomohli.
Myslíte, že J, když uviděl toho malomocného řekl – kliď
se mi z očí, jsi hříšník, s tebou nechci mít nic společného! Asi ne.
Já si ale umím představit hodně lidí,kteří by to udělali. Řekli by si: taková
nemoc – ten musel tolik hřešit (udělat tolik špatného), že nemoc je určitě
spravedlivý trest! Kdoví co udělal! Nebo by řekli – kdoví, co udělali jeho rodiče,
že ho Bůh takhle postihl. Nebo, kdoví, jak se provinil v minulých životech.
A probíralo by se to ze všech stran...
A jaké by bylo ovoce z takového jednání? Mnoho slov.
Jeho nemoc je určitě spravedlivá.
A tenhle nemocný Padl před ním... Ježíš sám od
sebe neudělal zázrak, nechce ukazovat divy, svou nadpřirozenou moc. J není
kouzelník, který by říkal, podívejte! Teď budu čarovat!
Je to malomocný touží po očištění. Nejvíc jej trápilo
osamocení, opuštění vyloučení od Boží tváře, říká se tomu kultická nečistota.
Touží po odpuštění, po smíření. Nejde mu na prvém místě o vyléčení
fyzické. Malomocný potřebuje ujištění, jistotu, že přece jen Bohu patří.
Jeho život má hodnotu i v Božích očích.
Musel to být strašlivý pocit – představte si člověka,
který najde víru, získá posilu, přátele a najednou se mu stane něco takového.
Společenství jej odvrhne, protože v pravidlech hry je něco, kvůli čemu je
vyloučen. Tyto věci se dějí dodnes. Každý z nás asi někdy zažil pocit, že
jej ostatní vyloučili. Kamarádi, rodina, práce. V náboženství je to mnohem horší,
protože to se dotýká nejvnitřnější oblasti života člověka. Nejvíce je to patrné
na lidech, kteří jsou odvrženi nějakou sektou a pak vlastně přijdou o všechno. Často
o rodinu, samozřejmě o přátele... takové vyloučení může vést k vážnému
psychickému onemocnění, nebo k sebevraždě. Člověk se stává vyhnancem.
Takhle poznamenaný člověk je pak vděčný za každého, kdo
se k němu nepostaví zády. (V sektě jej odvrhli, mimo sektu se mu smějí, že
tam lezl) Ten, kdo je na dně, nemá už nic, a tak vlastně nemá, co ztratit. A
tak poznává, že J je poslán samotným Bohem, protože kdo jiný může dát takovou
mocnou naději?
Malomocný je ten, který nemá co ztratit. Srovnejme se
s ním. My jsme ti, kteří něco mají. Ale možná je to jen náš pocit. Co
vlastně máme?
J vstupuje do osamocení malomocného, prolamuje bariéru.
Rozmlouvá s ním. Chce mu pomoci. To, co také malomocnému pomáhá je
odvaha, že jako ten, který už nemá nic, do toho jde znovu. Na nic se neodvolává,
jen na chtění J. Neodvolává se na nějaké kličky v zákoně, nechce se nějak
podfukem dostat k vyléčení. Zcela se vydává do rukou J.
On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství.
J se k malomocnému sklání, neutíká od něj, nenechává
na něj dopadnout hole někoho ze zástupu, je pohnut lítostí – tak nám ten
příběh zachoval evangelista Mk. Dokonce se J malomocného
dotkl rukou – tím se přímo provinil židovskému zákonu – sám se provinil.
A měl by se tedy sám očistit. J sestupuje až k tomu nečistému, sám si o něj
špiní ruce a – malomocný je najednou čistý. Není už potřeba nějakých dalších
rituálů. Tato nevídaná událost ale musela vzbudit spoustu závisti a nechuti.
Proč? Protože se tu porušila pravidla. Malomocný byl přece nečistý a nikdo se
ho nesměl dotknout!
Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal!
Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví."
J nechtěl být slavný, tak jak to známe ze současnosti.
Neuzdravoval proto, aby si o něm lidé říkali, že je zázračný léčitel a on by
z toho měl hodně peněz. Navíc to viděla spousta lidí. J chtěl ukázat, co
je nejdůležitější. Nepřišel pro to, aby všechny uzdravil fyzicky jako lidový léčitel,
ale aby nabídl novou blízkost, naději, přišel smířit lidi s Bohem.
Kněz byl ten, který měl pravomoc posoudit, zda je nemoc
skutečně zhojena.
Mělo se to stát na svědectví – to zn. na svědectví celého
Izraele – protože kněží zastupovali celý Izrael. Tito – řekli bychom státní
hodnostáři se tak mohli setkat s J mocí. Celý Izrael najednou mohl vědět, že
přichází Ten, který dává novou naději. Ten, který je poslán přímo od Boha.
J moc není jako nějaký přírodní zákon, ale přemáhá zlo
v těch, kdo se vydávají J slovu jako pravému slovu. Pomáhá tam, kde je vítán
– naopak Mt popisuje, jak v okolí svého domova
neučinil J žádné mocné skutky kvůli nevěře lidí (Mt
13,57).
Pomáhá těm, kteří věří. Pomáhá nám žít život, který je
bohatý a radostný. J se slitovává nad lidskou ubohostí.
Dává naději nám všem, že nejsme sami.
Děkujeme, že se můžeme spoléhat na tvoji moc, na tvé
milosrdenství. Děkujeme, že nás učíš, jak se máme chovat k sobě navzájem.
Upravuješ naše vztahy, dáváš nám poznat, co je důvěra, co je láska – pomáháš nám
je nacházet kolem sebe a vytvářet je. Amen.
Poslání
CEP John 7:18 Kdo mluví sám za sebe,
hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, který ho poslal, ten je
pravdivý a není v něm nepravosti.